cizí uznání vs. vlastní uznání

29.04.2019

Kdy jste se naposledy zeptali sami sebe co vás dělá šťastnými? Jestli k tomu potřebujete ostatní lidé, rodinu, pochvalu od šéfa, souseda, pěkné počasí, kávu v kavárně, prostě uznání z venku? Možná jste došli k tomu, že dokážete sami sebe udělat šťastnými, že ten pocit vychází zevnitř a nehledáte ho venku. Pak vám gratuluji, našli jste kus ŠTĚSTÍ!

Pokud bude zítra svítit sluníčko, budu šťastný, pokud bude pršet, budu smutný. Klademe podmínky a pak teprve přijde to "štěstí."
Otázka zní... ? Je to opravdu to, co nás dělá šťastnými? Vezmeme si to do hrobu? Jak dlouho to trvá? Když bude týden pršet, budu týden smutný? KDEPAK !
Otázka další... A co kdyby všechno ze země zmizelo a člověk zůstal sám? Co by se stalo? Zeptejte se sami sebe, jestli byste byli i nadále šťastní, bez cizího přičinění. Jen z pouhého pocitu bytí.

Je to tenký led, na kterým se pohybujeme. Žijeme v době, kdy jsme závislí na vnějších okolnostech a movitých věcech, na tom jestli dostaneme dárek, jestli nás někdo pochválí, jestli nás má někdo rád.

JE TO TRVALÉ ŠTĚSTÍ ? ? ?

Je to krátkodobá emoce, uspokojení, která odejde stejně rychle jako přišla. A pak jsme zase truchliví. Když skončí ta dovolená a příští bude až za rok...tahle úzkost bere člověku strašně moc energie. 

Co takhle se těšit každý den? Alespoň maličko...
Co takhle být spokojen a šťasten neustále, i když třeba prší nebo vás někdo pošle do...

Je snadné změnit myšlenku nebo vzorec chování, pokud opravdu uvěřím, že to jde.

Říká se tomu vnitřní mír, je to to nejkrásnější co od života můžete dostat. Nic to nestojí, jen trocha vaší  pozornosti a snahy udělat ze života to nejlepší co můžete. Když už jsme tady, že? :-)

Nebýt závislí na ničem a na nikom.
Rozhodnout se, že převezmu zodpovědnost za své činy a za to jak se cítím.
Dobrovolně zahodím roli oběti a postavím se na vlastní nohy.

Cizí hodnota:
hezké počasí, pochvala od šéfa, dárek od přítele, dovolená, miluju Tě...

Vlastní hodnota:
sebeláska, sebeúcta, sebedůvěra, sebeuznání
zodpovědnost za své činy.

MILUJU TĚ! Co budeme dělat až tento člověk odejde z našeho života a už to neuslyšíme? Tak to budeme teda v pěkný KAŠI...Ano, pak se budeme cítit méně cení. Stejně tak jako když nám někdo řekne, že jsme to zbabrali a nezasloužíme si uznání. 

Pak se opět cítíme méněcenní, protože jsme celý život zvyklí na to, že štěstí přijde ZVENKU. Společnost nás v tom vychovává i nadále. Člověk se nakazí a bere to jako "NORMÁLNÍ"

Štěstí ale přichází ZEVNITŘ, jedině ZEVNITŘ. Pokud si dáme lásku sami sobě, nebudeme už vnímat, co si o nás kdo myslí a nebudeme čekat na to až nás někdo pochválí, abychom se cítili užiteční a hodnotní. Nebudeme vinit nikoho za to, že se nám nedaří a že se necítíme dobře. Ani ty silničáře, že jim to s těmi opravami tak dlouho trvá nebo že se mi soused postavil na MOJE parkovací místo.

Úzkost, zmatenost a deprese vznikají, když žijeme abychom uspokojili druhé.

Pak dostaneme ten bonbonek... U dětí to děláme běžně. NEVĚDOMĚ. Děti zvykáme na to, že musejí být hodní, abychom je mohli milovat. Když nejsou hodní, tak se zlobíme. Když se
nechovají dle NAŠEHO přání a představ, zlobí.

Budeš hodný - budu Tě mít rád
Budeš hodný, uděláš to co chci JÁ, něco DOSTANEŠ.

Vychováváme sebe i je v podmínečné lásce. Budu šťastný, když dostanu bonbonek, v budoucnu pochvalu od šéfa...
Věřte mi, že tato výchova se vyskytuje velmi často. Při učení lyžování dětí toto praktikuje 80% rodičů. Nutí děti aby lyžovaly, když nechtějí. Aby si rodičové mohli v klidu zalyžovat bez dětí. BUDE ODMĚNA PŘECI a děti jdou lyžovat, aby se ZALÍBILY rodičům a dostaly tu odměnu, "byly hodní."
BRRRRRR !!!!!! Kdo se ptá dítěte jako parťáka, jestli to opravdu CHCE? Hádáte správně, spočítám na prstech jedné ruky za celou zimní sezonu.


Je to začarovaný kruh, ze kterého se těžko vystupuje. Tento kruh přináší spoustu bolesti uvnitř každého z nás. Bereme ostatním svobodu chovat se tak jací jsou uvnitř, blokujeme jejich přirozenost a oni se pak prostě začnou VZPOUZET. Děti křičí, brečí, ale proč? Protože je chceme vychovávat k obrazu svému. Brek je pouhý vzdor, že dělají něco proti své vůli. 
Pak přijde ta puberta, která není nic jiného než potlačené emoce z dětství. Znáte děti, které neměly pubertu? Přesně tyto děti měly milující nesobecké rodiče a je jich hrozně málo. Duše si v pubertě bere svoji volnost zpět. Doktoři to nazvali pubertou. Duše volá po sebepoznání, po lásce a rodiče se diví co se to děje. Kdo jim to dítě jako vyměnil?

KAM SE PODĚLA BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA???

KAM SE PODĚLA BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA???

KAM SE PODĚLA BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA??? 

Člověk je přeci cenný už jenom že se narodil. Nemusíme dělat velké věci, aby nás měl někdo rád, nemusíme být první, nemusíme mít v garáži BMW, abychom se cítili cennější. Všichni jsme si rovni a máme stejnou hodnotu. Děti milujeme BEZPODMÍNEČNĚ když se narodí, do dvou let věku, to můžou všechno a rodiče jsou za všechno šťastní. Od vyššího věku začínáme klást podmínky jak se má dítě chovat, abychom ho měli rádi. Děláme z něj svoji kopii !
Je to SOBECKÉ, ale kdo z nás si to uvědomuje? Měli jsme stejnou výchovu. Je těžké si uvědomit, že toto je cesta ODPORU. Odpor, který si pak děti nesou do dospělosti. Slabší jedinci se ho těžko zbavují a někteří končí u psychologů. Může se to táhnout až do čtyřiceti, padesáti, šedesáti, říká se tomu krize středního věku. Příroda nás volá pořád zpátky k sobě a nepřestane, dokud si to neuvědomíme.

Pokud nemilujete sami sebe, NEMŮŽETE milovat ostatní.

Jak na to?

Posilujte vlastní hodnoty DNES A DENNĚ. Važte si sami sebe. Říkejte si, jak vám to sluší, že se vám něco hodně povedlo, že jste na sebe pyšní. PRAVIDELNĚ dělejte činnosti, co vás těší. Nesrovnávejte se s druhými a nebuďte závislí na jejich názoru. Oni žijí jiné životy a nikdy vám nebudou schopni poradit cestu, která je pro vás ta nejlepší. NIKDY. Protože jen VY víte, která to je, řekne vám to vaše SRDCE a emoce, které vám posílá.

VY jste svůj NEJLEPŠÍ přítel. Jste se sebou, když se probudíte, jste se sebou když jdete spát. Zapomeňte na své dětství, rodiče vás vychovali jak nejlépe mohli. V dospělosti to všechno můžete změnit, jenom když budete chtít. Je jedno, jestli vám je 40, 50, 60...
Nikdy není pozdě najít v sobě lásku, kterou mnozí z vás nedostali v dětství. Je to svoboda rozhodnutí, kterou každý z nás v životě dostal. Jen vy jste zodpovědní za to, jak se cítíte, NIKDO JINÝ.

Pečujte o tento vztah mezi VÁMI a VÁMI. Buďte k sobě upřímní, buďte upřímní ke svému okolí, říkejte co si myslíte a ne to, co je od vás OČEKÁVÁNO. Život se vám odmění radostí a všechno co roky stálo se dá najednou do pohybu. Budete jak ZNOVUZROZENÍ :-)
Úzkosti a ZÁVISLOSTI zmizí. Poznáte magii přítomného okamžiku. A to hlavní štěstí? Přijdete o potřebu VYCHOVÁVAT druhé.

Chtějte se cítit dobře za jakékoliv situace a na jakémkoliv místě. Trénujte se k tomu, abyste vždy na všem našli něco pozitivního. Udělejte ze svého štěstí prioritu.

Poté vám život otevře ty správné dveře.

Nikdo z vás se nenarodil, aby žil život jiných a už vůbec ne aby se jim zavděčil.

Na konci životní pouti se bude počítat JEDINÉ, a to jestli jste žili v SOULADU se svými srdci. Pak už NEBUDE čas něco napravovat.

NEMĚŇME SVĚT
MĚŇME SAMI SEBE
ODPOUŠTĚJME